Bůh je Převeliký… můj i tvůj Pán, Bůh… ó Bože, umožni nám jej se štěstím, vírou, zdravím, islámem a úspěchem, v čem se ti zlíbí a v čem chceš… srpek měsíce je dobro a správné vedení… uvěřil jsem v toho, kdo ho stvořil… chvála budiž Bohu, který ukončil měsíc šacbán a započal měsíc ramadán.

Loni touto dobou jsme vítali ramadán a již se vrací tento rok se svým světlem, jasně zářící, abychom ho znovu přivítali… Vítáme tedy měsíc pokory, nápravy, uctívání a očištění.
Jestlipak si někdo z nás uvědomil, že je to článek z řetězce života, jenž má určitý počet článků a teď jeden ubyl… jedna etapa z předurčeného času, která byla ukončena… krok na cestě životem ke konci, který nikdo nezná… nevíme, kolik dalších kroků bylo psáno každému z nás… tento čas se ztratil v široširém moři práce, rozpustil se na jeho vlnách, jako se rozpouští led na slunci, zmizel nenávratně… tak plyne rok za rokem, léto za létem.

Jak krásné by bylo, kdyby každý z nás ráno a večer zúčtoval sám se sebou hodiny, ze kterých se skládá náš život… čemu je věnoval? Co během nich získal? K čemu vedly? … Jednoho dne se nadýchne, aby vykřikl: „Člověče, jsem nový tvor a vidím tvou práci, využij mě tedy, neboť já se až do Soudného dne nevrátím.” Čas, který je podle nás bezcenný, je ten nejdražší. Není snad čas život?

Říká se, že čas je zlato (ekv. českého: „Čas jsou peníze.” - pozn. překl.) Myslím si však, že je to podceňování. Když ztratíš zlato, můžeš ho nahradit, když ztratíš čas, nenahradíš ho, i kdyby jsi zaplnil zlatem celou Zemi… A kdo by poměřoval život zlatem? Kdo říká, že čas je zlato, snižuje jeho hodnotu, neboť čas je v našem životě vším, i kdybychom ho zatím nepovažovali za nic … Domnívám se, že v okamžiku, kdy si budeme vědomi hodnoty našeho času a budeme vědět, jak ho využít v souladu s jeho hodnotou a objemem, staneme se tím nejlepším národem a nejšťastnějšími lidmi.

Známe jeho hodnotu my, kterým islám naprosto přesně a tím nejúžasnějším způsobem rozvrhnul čas a těm, kteří sledují slunce a měsíc, zajistil místo v Ráji?

Pojďme, moji drazí, podíváme se, jak jsme ho využili pro sebe nebo pro svůj národ v celém uplynulém roce, po minutách, hodinách, dnech a nocích … Nechali jsme se správně vést v ramadánu a polepšili jsme se tedy, jsou naše duše čistější a naše chování lepší než dříve?

Využily letos východní islámské oblasti příležitosti a zbavily se pout a okovů a všeho, co je trápí, a vydaly se cestou povznesení a dokonalosti?

Podařilo se některé islámské vládě nebo východnímu režimu vytvořit takové společenské podmínky, aby učinily přítrž morální korupci, sociálnímu nepokoji a duševnímu utrpení, které znepříjemňuje každému život a které zanechává nejhorší stopu a největší škody?

Vrátil se některý národ k předpisům a učení islámu tak, jak to islám vyžaduje?
Zlepšily se mravy muslimů tak, jak to vyžaduje islám?

Řídí se muslimové předpisy Vznešeného Koránu, a pokud ho slyšeli a vnímali, uvědomili si, že je to základ islámu?

Ne … nenašli jsme tedy nic, z čeho bychom se mohli radovat, co by nás potěšilo, jsme stále na stejném místě, kde jsme stáli před rokem… pokud to tak zůstane, běh času nás pouze zpozdí, což způsobuje vznešenému srdci jen žal a trápení.

Je-li zanedbávání minulosti zločinem, je zanedbávání budoucnosti ještě horším zločinem a větším hříchem… Využijme tedy, my muslimové, nového ramadánu k tomu, abychom se změnili.