Postící se člověk může pojmout úmysl (níja) k půstu, když je ve stavu velkého znečištění (džunub), a vykoupat se až po úsvitu.
Žena, která přestane v ramadánu menstruovat nebo jí skončí krvácení v šestinedělí před úsvitem, se musí postit, může se však vykoupat až po úsvitu.
Postící se člověk si může nechat vytrhnout zub, léčit si ránu, kapat si do očí i uší. Jeho půst tím není přerušen, i kdyby ucítil chuť kapek v krku.
Postící se člověk si může čistit ráno a večer zuby, neboť je to podle sunny jeho právo jako těch, kdo se nepostí.
Postící se člověk si může ulevit od horka a žízně ochlazováním se vodou, klimatizací apod.
Postící se člověk si může do úst vstříknout prostředek při potížích s dýcháním způsobených tlakem atd.
Postící se člověk si může zvlhčovat rty vodou, když je má oschlé, a může si vyplachovat ústa, když v nich má sucho, ale nesmí kloktat.
Postící se člověk může odložit poslední jídlo (suhúr) až těsně před úsvitem, uspíšit jídlo na přerušení půstu okamžitě po západu slunce a přerušit půst čerstvými nebo sušenými datlemi, nebo vodou, nebo jakýmkoli povoleným jídlem, a pokud ani to není dostupné, tak alespoň pojmutím úmyslu přerušit půst, jakmile se mu k tomu něco naskytne.
Postící se člověk musí vykonávat všechny povinnosti a vyhnout se všemu zakázanému, tedy modlit se všech pět modliteb ve stanovený čas, vykonávat je společně, pokud se tak mají vykonávat. Může podle sunny vykonávat více dobrovolných činů uctívání.
Postící se člověk se musí zdržet lhaní, pomlouvání, podvádění, zbytečného tlachání, neslušnosti, hrubosti, hádek a sporů. Vyhnout se lichvě a veškerým slovům nebo činům, které jsou zakázané. Nesmí poslouchat nic, co je zavrženíhodné, neboť vše, co je zakázáno říkat, je zakázáno i poslouchat. Prorok (NBŽM) řekl: „Kdo nezanechá lží a špatností, nepotřebuje od něho Bůh, aby zanechal jídla a pití.” (podle al-Buchárího)
Postící se člověk musí odvrátit zrak a nedívat se dlouho na cokoli, co je odsouzeníhodné a zavrženíhodné a co odvádí srdce od připomínání si Boha Vznešeného.
Postící se člověk musí vyvarovat každou ze svých končetin, tedy ruce i nohy, od hříchu pácháním špatností a žaludek, aby se při ukončení půstu vyvaroval všeho, o čem lze pochybovat, protože půst neznamená zdržet se jídla, které je povolené (halál), a ukončit jej jídlem, které je zakázané (harám). Takový postící se člověk je jako ten, kdo staví hrad a zboří vesnici.
Postící se člověk se nesmí přejídat povoleného jídla v okamžiku ukončení půstu, aby nebyl zcela plný, neboť ze všech nádob Bůh Nejvznešenější nejvíce nesnáší břicho plné povoleného jídla. Jaký by měl postící se člověk z půstu užitek, jak by zvítězil nad nepřáteli Boha, jak by přemohl svůj chtíč, kdyby si chtěl vynahradit, co mu za celý den uteklo. Někdy se přidávají různá jídla, dokonce se stalo zvykem, že se schovávají veškerá jídla na ramadán až do té míry, že se během ramadánu sní tolik, kolik se nesní ani za několik měsíců. Je známo, že účelem půstu je hlad a potlačení chtíče, aby se posílila duše k uctívání Boha.
Postící se člověk musí mít po ukončení půstu pocit strachu a přání zároveň a kéž by měl tento pocit po jakémkoli způsobu uctívání.